2. kolo poháru – přestřelka jako na Divokém západě

publikováno v: ČFbU | 0

Ale taky hlavně vítězství našeho týmu a postup do dalšího kola…už třetího 🙂 . Jasně, malý, nebo žádný krok pro lidstvo ale velký krok pro nás 🙂 . Tak určitě, pokud by Přerov přijel v nejsilnějším složení, asi by to nejspíš dopadlo jinak ale to nebrání tomu, abychom se z postupu a vítězství radovali, vždyť proto to přece děláme, pro tu radost…a když přijde, je třeba si ji pořádně užít, jako třeba dnes na večerní grilovačce u „Milošů“…

Dnešní zápas byl pro nás svátkem už třeba jen proto, že jsme teprve podruhé v naší krátké „ligové“ florbalové existenci mohli vyzkoušet tzv. „full verzi“ verzi florbalu, hraného na 3 x 20 minut. Vždyť v našich ligových zápasech  trvá třetina téměř stejně tak dlouho jako dnes přestávka…Jo, bavilo nás to, v tom zápase se pak dá najít i nějaký ten příběh, vývoj…zvlášť, když jsme dnes dokázali dát dohromady dvě obrany a tři útoky a ještě měli dva náhradníky z našeho Béčka. No a velkým příběhem byl dnes i debut našeho „veterána“ Dušana v soutěžním zápase. Do zápasu šel jako vedoucí týmu (chyběl nám v sestavě i jinak tradiční vedoucí Ríša), ale nařídil jsem mu vzít si dres, kdyby bylo potřeba, a ono bylo potřeba a tak se na několik střídání objevil na hřišti a jednoznačně nezklamal…Další příběh napsali fanoušci. Opět skvělá podpora, opět skvělá atmosféra vesměs tradičních fanoušků a i když tentokrát chyběli největší „kotelníci“, ukázalo se, že i na tomto postu nám roste nadějné mládí. Jak to dnes rozjížděli naši dorostenci a juniorky, to bylo příkladné! V hledišti nechyběla ani naše „jičínská hráčská klika“ ani naše nová posila do juniorského dresu až z daleké Opavy. Je prostě cítit ta klubová sounáležitost a to je hlavní! Pro mě tedy určitě…

Myslím, že se bylo na co dívat, pětadvacet branek, výsledek jak na házené a dobrý konec pro nás. Nicméně musíme poděkovat i kvalitnímu soupeři za náročný zápas a za další velkou prověrku. Nevidí se zase tak často, aby hráči soupeře zatleskali našim divákům za skvělou atmosféru…Určitě velkým zážitkem pro nás bylo i to, že zápas pískala superligová dvojice rozhodčích Gavlas – Mikula. Pokud bych si k letošním vánocům mohl něco přát, tak by to bylo to, aby takových rozhodčích bylo co nejvíc…

 

TJ Sokol Frenštát p.R. – FBC Spartak Přerov   15 : 10     (7:6,2:3,6:1)

G+A: 6´ Z.Zejda (L.Bartík), 7´ O.Rusev (F.Karban), 8´ Z.Zejda (L.Bartík), 10´ M.Štěpán (M.Karban), 11´ M.Karban (M.Štěpán), 14´ L.Bartík, 18´ M.Marek (J.Skýpala)
28´ M.Marek, 35´ D.Schneiderka (O.Rusev), 46´ M.Štěpán, 47´ O.Rusev (F.Nádvorník), 47´ M.Štěpán (SN), 54´ L.Bartík, 56´ A.Polách, 57´ F.Karban (O.Rusev)

S: Z.Polách (21´ J.Eliáš)
J.Skýpala – D.Schneiderka, O.Rusev – A.Polách – F.Karban
F.Nádvorník – J.Klecker, L.Bartík – R.Pavelka – Z.Zejda
M.Štěpán – M.Karban – M.Marek
(A.Nádvorník, D.Pícha)

Na Krétě lenošivšího Mortyho nahradil v sestavě Kleky, z prvního kola zraněného Vojtu (nechyběl ale v hledišti!) nahradil benjamínek z juniorky, šachový velmistr ( a jestli jím snad ještě není, tak brzy bude) Mates, s dvojicí náhradníků z Béčka, Nádvorem a „opačným benjamínkem“ Dušanem, jsme s nadšením sobě vlastním vyrukovali na dalšího divizního soupeře, byť jeho tým byl složen jak z hráčů divizního Áčka, tak pátou ligu hrajícího Béčka, šestou Céčka a také druholigové juniorky. Od začátku se nám dařilo držet míček na našich florbalkách a tvořit hru, to nám celkem jde. Když se k tomu přidala znovu dobrá produktivita, mohli si diváci do osmé minuty 3x zakřičet gól, špica, slivovica když se 2x trefil Zbyňa a jednou Olí…jenže soupeř zjistil, že bude muste zapnout a hned z první střely se mu podařilo snížit. Nicméně neuvěřitelný gólostroj pokračoval po celý zbytek první třetiny. Dopředu jsme hráli parádně, ale naše obranná hra byla k zešedivění. Dalších pět branek jsme dostali z prostoru velkého brankoviště, nebo z brejku a to ještě 3x nás v posledním okamžiku zachraňoval golman. S tímhle jsme se prali 30 minut, než jsme konečně pochopili, že dát takovou volnost tomuto soupeři se nevyplácí. Ještě štěstí, že i soupeř byl v podobné činnosti na tom podobně a tak i my jsme se dokázali střelecky prosazovat. Do přestávky to byli ještě Mara, Miloš, z přesilovky Bart i benjamínek Mates se trefil. Po jednom souboji zůstal na zemi otřesený Olí, po dalším pak odkulhal s nakopnutým bolavým palcem Fíla a to byla chvíle pro našeho vedoucího družstva 🙂 aby poprvé okusil atmosféru velkého zápasu! Byť lehce nervózní, počínal si bravurně!

O přestávce přišlo předem plánované střídání golmanů, chtěli jsme, ať se doma představí před svými fanoušky oba naši golmani. Ovšem druhá třetina byla z naší strany dost zoufalá. Soupeř po další chybě a dalším nedůrazu nejprve srovnal stav aby před polovinou zápasu šel poprvé do vedení. Naštěstí velmi brzy srovnal opět Mates a dokázali jsme využít i druhou přesilovku, když se prosadili „hroťák“ Snajpr…Jenže prostě 88 v dresu soupeře jsme nedokázali uhlídat a bylo opět srovnáno…V některých chvílích naši borci jakoby znervózněli, nedokázali si přihrát, podržet míček, prostě nic…

V úvodu poslední třetiny šel soupeř znovu do vedení a mnozí v publiku začali pochybovat o úspěchu dnešní akce…leč závěr zápasu byl až nečekaně zcela jednoznačně v naší režii. Konečně (!!!) po 40 minutách hráči pochopili, že prostě tím tělem hrát musí, že si toho hráče prostě musí uhlídat, že mu musí ten pobyt před naší brankou znepříjemnit. Taky bylo důležité, že po celou dobu zápasu naši hráči ukočírovali své nervy, vystupovali klidně a nenechali se vylučovat. Soupeři se toto ne vždy podařilo. Během 79 vteřin se nám podařily vstřelit tři branky a tak vlastně rozhodnout zápas. Dvacet vteřin po soupeřově vedoucím gólu se parádně prosadil Mara, za dalších 40 vteřin přispěchal s přesnou trefou Olí no a pak přišel další faul soupeře a nařízené trestné střílení. Trenér měl hned jasno, koho pošle a udělal dobře. Vinohradský pražák to udělal mazácky…Soupeř samozřejmě stále zlobil a kousal, my už ale konečně dokázali rychlé výpady pochytat a vyčisti prostor před brankou. Závěr zápasu už byl velmi povedený, korunovaný dalšími třemi brankami v síti soupeře, když se postupně trefili Bart, Adam a Fíla.  Nastal čas poděkování soupeři za skvělý zápas i slastný potlesk od diváků a divaček, včetně neúnavně tleskající Leontýnky…

Sympaticky vyznělo hodnocení od našeho zkušeného a protřelého soupeře i hodnocení našich vyhlídek do budoucna…jestli tomu tak bude, bude záležet i na tom, jestli hráči odolají lákadlům či větrům odjinud, vždyť máme společnou cestu i cíl…další skvělou grilovačku u Miloše a vyslechnutí toho, jak to vlastně bylo s tím utopeným GO PRO v tom Bulharsku… 🙂
…a vo tom to je…

Trener si pak po zápase střihnul poklusový návrat z Čeladné, s takovým výsledkem v zádech se mu i obávané stoupání na „Maralák“ zdálo směšně jednoduché no a po cestě stačil v duchu poděkovat městu za jeho postoj ke sportu a sportovní hale, vždyž bez něho by si těch 12 kiláků nezaběhl…