Béčko mužů přivezlo z Krásného Pole tři krásné body

publikováno v: ČFbU

Mužská záloha vstoupila do sezóny v těžké situaci. Mnoho borců opustilo naše řady a junioři, pro které má tato soutěž sloužit jako adaptační program na mužský florbal, hájili souběžně naše barvy ve své soutěži.

„Do zbraně“ jsme tak museli povolat věrnou gardu. Hráče, kteří již víc než florbal řeší rodinu, děti či práci. Vždyť vůbec poprvé v historii se stalo, že mí svěřenci nominovaní na zápas mají v součtu víc dětí než já!!! 🙂 A některé z nich byly i v hledišti a držely palce! Tedy zatím spíš v pusince než v sevřené pěsti ale i tak to bylo hezké. No a pod tribunou na nás dýchly staré časy. Špek v kabině, úsměvy, vzpomínky na Prahu a také hlavně divočina na hřišti 🙂 . Nebylo to dnes lehké ale stálo to za to.

 

FBC TJ Sokol Frenštát p.R. B – 1. FbK Eagles Orlová B     2 : 8   (0:4,1:1,1:3)

  • 22´ R.Lacina (V.Syrovatka), 31´ O.Polách

S: M.Rusev (13´ J.Kutěj)
Z.Zejda – L.Morys, O.Polách – A.Polách – M.Ondryáš
V.Syrovatka – A.Genzer, V.Graf – R.Lacina – J.Ondryáš

Vskutku zvláštní sestava. Pět hráčů kteří trénují, další třeba rychlí jako čert, jen nesmí potkat míček, jiným to s míčkem celkem jde a rychlost a hbitost zmizela někde za obzorem… a přesto to fungovalo. Jasně, zkušenější a kvalitnější Orlová kralovala ale po děsivém začátku jsme se vzpamatovali a užili si i pár pěkných momentů. Na zápas určitě bude chtít zapomenout Čompa. Tohle mu prostě nevyšlo. Možná je to tak i lepší a získaná motivace do zlepšení se může pomoci nám všem. Síla týmu byla i v tom, že všichni stáli za ním. Kutis přinesl do hry kvalitní zákroky i jistotu a my se trochu jinak rozestavili a podařilo se nám zastavit uragán v podání soupeřů. Za snahu jsme byli odměněni i pěknými brankami. Když nejdříve Syrda s Lacim dali jednu veteránskou a posléze Ondra vyhrál souboj a trefil to parádně. Závěr už opět tak parádní nebyl ale o žádnou tragédii se nejednalo. Potěšila i pozápasové poděkování za zápas od jednoho ze soupeřů a nově i kolegy z práce.
A humorná vsuvka na závěr…před utkáním se rozhodčí nemohli dopočítat Poláchů, nějak jim to neštimovalo a chtěli mě poslat ze střídačky pryč, než zjistili, že já jsem já a ne mé děti 🙂 .

 

FBC TJ Sokol Frenštát p.R. B – 1. MVIL Ostrava    3 : 1   (0:0,2:0,1:1)

  • 18´ Z.Zejda (O.Polách), 21´ A.Polách (M.Ondryáš), 36´ J.Ondryáš (V.Graf)

S: J.Kutěj
Z.Zejda – L.Morys, O.Polách – A.Polách – M.Ondryáš
V.Syrovatka – A.Genzer, V.Graf – R.Lacina – J.Ondryáš

Vskutku zápas, který se stane legendou. Divočina na kvadrát. Zběsilé tempo, kde na na strategii a taktiku nebyl čas. Jako za našich mladých let 🙂 . Dva vyrovnaní soupeři, plno chyb ale také bojovnosti, zápalu a chtění. Šance střídala šanci a je třeba přiznat velký podíl na úspěchu velmi jistému Kutisovi. Po bezbrankové první třetině jsme se gólů dostali v závěru té druhé. Nejdříve Ondra rozehrál standartku na bratrance a Zbyňa to parádním obloukem poslal přesně pod víko. O chvíli později Ufy přihrával před branku na dobře postaveného Adama, který našel skulinku mezi „betony“ soupeřova výborného golmana. Bohužel i my jsme přišli o čisté konto a do poslední třetiny jsme tak šli s jednobrankovým náskokem. No a hektický zápas se stal ještě hektičtějším a závěr to bylo drama větší jak Jáklův Žižka. Jsem přesvědčen, že Zbyňa bude Hynkovi a Mariánce ještě mnohokrát líčit, jak dvě minuty před koncem odpálil míček směřující do odkryté branky přímo ze vzduchu do pr…yč. Zároveň chápu rozhořčení a frustraci soupeře a jejich pocit, že to odpálil ze šibenice. Asi bychom se cítili a reagovali stejně. Já měl přímy výhled a myslím si, že to bylo v pořádku. Stejně tak bychom se mohli cítit poškozeni tím, že Adam dostal vysokou hokejkou do obličeje, přišel o kus zubu, objevila se krev a přesto se nepískalo. Rozhodčí argumentoval tím, že se soustředil na jiný souboj a zákrok mimo hru neviděl. Což jsme akceptovali. Ke cti soupeře ovšem třeba říct, že se nejednalo o úmysl a několikrát se Adamovi omluvil. Prostě emoce, drama, bojovnost, snaha trefit míček… V závěru soupeř odvolal golmana, nám se povedlo získat míček, Vojta profesorsky, nebo možná spíš děkansky zatáhl míček po mantinelu a našel na středu nabíhajícího Sonyho, který zavezl míček až do prázdné soupeřovy branky. Jako v jednu chvíli jsme se lekli, že s tou jeho pověstně skloněnou hlavou netrefí k brance, ale povedlo se a velmi zvláštní zápas dostal pro nás tříbodovou tečku.