Béčko mužů si dnes zajistilo pomyslné stupně vítězů!

publikováno v: ČFbU | 0

Výsledky na dnešním, emotivně velmi náročném, turnaji rozhodly o tom, že nám v konečném pořadí letošní Moravskoslezské soutěže bude patřit nejhůře třetí místo! Žádný z našich soupeřů nás již na momentálně třetí pozici nemůže bodově dohnat a stále ještě existuje i šance na stříbro!!! Za mně obrovský úspěch…

Navíc se dnes našim mužům podařilo navléknout desátý a jedenáctý korálek na šňůru neporazitelnosti. bylo to těžké, bylo to na vážkách, ale povedlo se. Ano, dnes odjíždíme po dvou remízách i bez vítězství, ale po průběhu a vývoji jednotlivých zápasů můžeme obě remízy považovat za úspěch. Přece jen nejsme v pozici, kdybychom soupeře válcovali a leckdy nám pomohlo i štěstí. To však přeje připraveným a dnes jsme přes problémy se skládáním sestavy, kdy se sešlo na můj vkus až moc omluvenek, připraveni byli.
Nakonec tedy „pouze“ s jedenácti hráči do pole, když podstatnou část týmu tvořili junioři, a dvěma golmany jsme se vydali do nedalekého Rožnova. Zraněného Barta na poslední chvíli nahradil Adam a jeho přítomnost se ukázala býti jedním z důležitých faktorů dnešních zápasů. Přece jen fyzická konstituce našich hráčů není zrovna pro některé typy soupeřů ideální. Nechybělo samozřejmě základní jádro týmu v podání Čompy, Ondry, Mortyho, Miloše, Ufyho či Dušana. jako první se nám do cesty postavili urostlí chasníci a ostrostřelci z Poruby…

 

FBC TJ Sokol Frenštát p.R. B – FBC Poruba Sharks    3 : 3    (2:0,0:3,1:0)

  • G+A: 7´ L.Morys (M.Karban), 11´ A.Polách (O.Polách), 25´ O.Polách (D.Pícha)

S: M.Rusev
M.Karban – L.Morys, O.Polách – A.Polách – D.Pícha
J.Klecker – P.Koutný, V.Zemánek – M.Adamec – M.Ondryáš, L.Muras

Pro mně osobně velmi sympatický tým Porubských žraloků, se kterými jsou zápasy vždy velmi emotivní a dramatické ale vždy v rámci fair play a bez zbytečného divadla kolem. A i když se hráči ve hře dokáží „požduchat“, nemají problém po zápase si podat ruce a ocenit kvality svého soupeře. Nejinak tomu bylo i dnes a to za dozoru velmi kvalitní rozhodcovské dvojice, která si nepřijela jen pro peníze ale která chtěla pískat, chtěla komunikovat, brala hráče obou týmů i trenéra jako partnery a ne protivníky a byť můžeme mít leckdy jiný názor na danou situaci, nemůžeme si stěžovat a jejich rozhodnutí jim musíme věřit. Za mně paráda.
My jsme museli malinko upravit první lajnu, když místo plánovaného Barta nastoupil Adam. Jestli se nepletu, tak v lize poprvé spolu nastoupila bratrská dvojice Adam – Ondra, který přenechal místo centra staršímu bráchovi a přesunul se na křídlo. Zajímavý a vůbec ne špatný tah. Ve druhé formaci se při absenci Mártyho po delší době ukázal Kleky a Keckovi na křídlech se střídali Zemy, Ufy a Mury. No a do branky se postavil jako první Čompa. Zápas se odvíjel podle očekávání. My hráli více na míčku ale soupeř hrozil z brejků a před naší brankou byl nesmírně nebezpečný. K prvnímu gólu nám pomohla přesilovka, ve které Miloš pěkně rozdal míček Mortymu a ten překonal jinak výborného golmana soupeře. v závěru třetiny pak došlo k historickému okamžiku, když se pod druhý gól podepsala bratrská dvojice z první lajny. A to ještě z veteránské standartky, kterou kdysi v přípravě na Hammer Cup vymysleli Trener se Zdendisem. Tentokrát Ondra přiťukával a Adam svůj dvoustý ligový zápas oslavil gólovou trefou. Je prvním hráčem klubu, který na tuto metu dosáhl. Nicméně soupeř zlobil. a to tak, že velmi. Ve druhé třetině nás dvakrát nachytal na švestkách při rozehrávce svých standartek a z dalšího brejku se mu podařilo jinak opět jistého Čompu překonat potřetí. A to si ještě náš golman připsal na konto úspěchů zlikvidovaný samostatný nájezd. Došlo i na velmi pěkné gesto fair play v podání našeho kapitána Ondry. Když po jeho střele signalizoval jeden z rozhodčích, že míček skončil v síti, načež Ondra upozornil, že míček skončil pouze na boční síťce. Naštěstí s enepotrdilo ono známé, že každý dobrý skutek musí být potrestán a v úvodu poslední třetiny to byl právě Ondra, který krásnou střelou zužitkoval Dušanovu přihrávku ve vyrovnávací branku. Hrálo se nahoru dolů, šance střídala šanci. Tu naši největší nakonec neproměnil Adam, když i on výhodu samostatného nájezdu nevyužil. Neudělal to špatně ale golman soupeře skvěle zachránil. Závěr zápasu byl doslova neuvěřitelný. My jsme i v oslabení útočili ve třech a sahali po vítězné brance… na druhou stranu závar před Čompou v posledních vteřinách zápasů byl doslova infarktový a jsem fakt rád, že jsem ještě mezi námi 🙂 . Mohli jsme vyhrát… ale klidně jsme taky mohli prohrát. Remíza je tedy nakonec spravedlivým výsledkem pro oba týmy. Děkujeme soupeři i rozhodčím za perfektní zážitek…

 

FBC TJ Sokol Frenštát p.R. B – 1. FBK Rožnov p/R    2 : 2    (1:2,1:0,0:0)

  • G+A: 6´ M.Karban (D.Pícha), 24´ M.Karban

S: D.Tkadleček
M.Karban – L.Morys, O.Polách – A.Polách – D.Pícha
J.Klecker – P.Koutný, V.Zemánek – M.Adamec – M.Ondryáš, L.Muras

To byl zápas! Skoro jako rozhodující zápas v nějakém play off. Rožnovští se doma představili s podstatně jiným týmem, než na minulých turnajích této soutěže a od začátku nasadili obrovské tempo. Důraz, nasazení, šance, emoce… to vše tento zápas měl. Navíc opět  pod taktovkou skvělé rozhodcovské dvojice. Byl to jeden z nejnáročnějších zápasů nejen téhle sezóny. Důrazný soupeř šel do vedení v polovině první třetiny. Naštěstí hned po několika vteřinách Dušan tak dlouho váhal se střelou, až našel Miloše, který překonal Matyho v brance soupeře. Jenže neuplynula ani minuta a jeden ze soupeřů si při úniku po mantinelu pohrál se třemi našimi hráči a prostřelil i Domina v naší brance. Ten ale dnes opět ukázal, že s ním musíme počítat. My jsme se ale nevzdávali, bojovali, dřeli a v závěru druhé třetiny jsme byli odměněni vyrovnávací brankou, kterou opět zařídil Miloš. Neskutečné drama pokračovalo i v poslední třetině. Tu už nedohrál totálně rozbitý Kecka a tak se ukázalo býti důležité mít jedenáctku hráčů. Šance měly obě strany, gól už ale nepadl a tak se oba týmy rozešly smírně. nesmírně si toho cením, ne toho bodu, ale toho, že jsme takto těžký zápas dokázali zvládnout. Jsme rádi, že jsme tento zápas mohli odehrát. Klukům jsem to říkal po celou dobu zápasu, že to je něco, co nezažijeme každý den a moc se mi to líbilo. O to víc mě mrzelo, že když jsem byl po zápase poděkovat rozhodčím za jejich výkon, byl jsem kolemjdoucím protihráčem osočen, že zase brečím, jako po každém zápase, nevím co mu kdo napovídal, když jsme se letos viděli poprvé 🙂 … Nebrečel jsem, byl jsem nadšen 🙂 a rozhodčí to mohou potvrdit…
Nicméně to jen dokresluje velké emoce tohoto krásného zápasu…