FrenFlorbal zpovědnice… Trener

publikováno v: Informace | 0

Čekání na novou sezónu si ukrátíme vzpomínáním na sezónu právě skončenou. FF zpovědnice vám nabízí odpovědi hráčů na dvě redakční otázky a tu třetí položí zpovídaný hráč někomu dalšímu z našeho klubu… když jsem to vymýšlel, nenapadlo mě, že se do zpovědnice dostanu i já…

Díl č.12 – Zdeněk Polách st
V klubu od r. 2005
hráč – 21 zápasů   4 g + 9 a = 13 b
trenér – 2200 zápasů

1) Co se ti v právě skončené sezóně povedlo a je něco s čím jsi nespokojen?
Především se mi povedlo opět ve zdraví přežít ten neuvěřitelný kolotoč tréninků, zápasů, počítání, psaní, plánování a organizování. Všem, kteří mi pomohli dožít se ve zdraví konce sezóny moc a moc děkuju. Nespokojen se sebou jsem hlavně při srážkách s blbcem. Ještě pořád se občas nechám zbytečně vytočit, i když se snažím na sobě pracovat…

2) Je nějaký zápas, moment, okamžik, vstřelená branka, situace… prostě něco, co se ti nesmazatelně zapsalo do paměti?
Těch momentů v těch stovkách zápasů bylo mnoho. Fanoušci na Čeladné, vítězství nad Ossikem v extrémně náročné sezóně dorostenců, neuvěřitelné závěry zápasů našich děvčat proti Frýdlantu a valné hromady po nich, skvělé výkony obou mužských týmů… ale jeden moment bych přece jen vypíchl. Po vítězství našeho B týmu nad MVILem v Bolaticích a naší obrovské radosti po něm se mně jeden funkcionář zeptal, proč jsme se radovali…. Chvíli mi trvalo, než jsem porozuměl otázce 😊 a odpověděl jsem rovněž otázkou: protože jsme vyhráli? Načež se mi dostalo odpovědi: ale vždyť to bylo vaše Béčko přece… no a vo tom to je, u nás se radujeme i po vítězství Béčka 😊

3) Volitelný dotaz od Lukáše Bartíka: 
Do zpovědnice bych rád pozval Vás kouči a zeptal se, co si slibujete od následující sezóny a jaké máte očekávání…

Musím přiznat, že občas se sám sebe ptám, jak dlouho ještě. Bude to má patnáctá sezóna a rozhodl jsem se, že tu patnáctku ještě dokončím na plné pecky. Ale opět budu spoléhat na dobré lidi kolem sebe, bez nichž by to už nešlo. A co si slibuju? Že v přípravce budeme pokračovat ve výstavbě perspektivního týmu a že se nám podaří rozšířit základnu. Že žáci, kterým se velmi intenzivně věnujeme už nějaký čas, se úspěšně etablují mezi dorostenci a že možná ne ještě v té příští ale v některé z těch dalších ty tvrdě zaplacené zkušenosti zúročíme v gejzíru radosti. Že úspěšný ročník 01 se pěkně rozloučí s dětstvím v poslední juniorské sezóně a že jejich zapracovávání do mužů bude pokračovat zdařile minimálně tak jako letos.  Že Béčko mužů, které v minulé sezóně nejenže předvádělo parádní výkony ale po těžkých začátcích se z anarchistického sdružení přetvořilo v perfektně šlapající kolektiv, bude po této cestě pokračovat i nadále a to bez ohledu na výsledky. Že Áčko mužů, které si možná v minulé sezóně sáhlo na svůj výkonnostní strop, svolá nějakou tu brigádu a ten strop prostě zvýší. Že holky pochopí, že občas potrénovat není na škodu a že ta radost po vyhraných zápasech za to stojí. Že se budeme florbalem společně výborně bavit a to tak že naplno v každém zápase bez ohledu na číslo a druh soutěže…  

4) Koho pozveš do zpovědnice a jaký máš na něj dotaz č.3: Protože si tu štafetu předávají mezi sebou převážně muži, zkusím přehodit výhybku a zeptám se Silvie Klementové: jaké to je být jedničkou a zároveň jedinou brankářkou týmu a odchytat všechny možné i nemožné zápasy a jak se těšíš na letní přípravu…