Funkcionářská liga…

publikováno v: Ostatní akce

Když Trener přemýšlel, jak poděkovat všem těm dobrým lidem, kteří nezištně a bez nároků na odměnu pomáhají s fungováním klubu, přišel na myšlenku, pozvat všechny k florbalovému zápasu…

A tak se v naší Sokol aréně uskutečnil těsně před Vánoci florbalový superzápas, kde se na hřišti potkali trenéři, vedoucí družstev, sekretář, hospodář ale také neúnavní řidiči z řad rodičů, kteří neváhají obětovat svůj volný čas ve prospěch nejen svých dětí…

 

FBC TJ Sokol Frenštát p.R. – FBC TJ Sokol Frenštát p.R.   výsledek:    to je jedno

  • G+A: to je jedno
  • C+A: to je jedno

S: V Syrovatka
O.Polách – Z.Polách st- J.Milata, J.Pítr – R.Zeman – P.Kutěj

S: M.Karban
M.Koutný – P.Svoboda – D.Svoboda, J.Skýpala st – J.Klement – R.Štěpán

Reportáž psaná z pohledu Trenera:
neuvěřitelný zážitek…asi po třech letech znovu v ruce třímat florbalku… už ten začátek byl neuvěřitelný, rozcvička…střelba na prázdnou branku, Trener trefuje břevno…Milda se směje… co se směješ, dí Trener, tam jsem mířil… jóóó, tak to zopakuj, dí Milda… prásk a Trener opět trefuje břevno… jo kluci, kdo umí ten umí 🙂 🙂 🙂 … Do branky se staví Syrda s Milošem, tak jako přece my, staří pánové, nebudeme hrát proti takovým plejerům… florbalky (Trener poprvé v životě vzal za vděk Unihočkou před Exelkou…, někde se prostě ztratila, no…) na hromadě a Klemča losuje… po losování projeví Trener přání zahrát si s Ondrou a jako třetí se do formace staví obouručný sekerník Milda. A jak tahle formace fungovala!!! Kdykoli si vzpomněl, měl Trener komu nahrát (pokud se do toho nepletli rozhodčí Dušan s Murym, to je na samostatný článek 🙂 ) Pohyb, nasazení, důraz, střelba, to vše tam prostě bylo 🙂 … Další Trenerův životní zážitek…sbíhá si na střed a po Ondrově nabití překonává Miloše (kterému takto děkuje za nečekaný vánoční dárek, který dostal už před zápasem, Miloš je prostě legenda…) Ještě několikrát se pokouší velmi agilní Trener překonat Miloše, jenže ten je neprůstřelný, poradí si i s pekelnou Trenerovou bombou z půlky… až do doby, kdy Trener doslova vyrve z držení soupeře míček a neuvěřitelně chytře zasune míček mezi Milošovy nohy a má radost takovou, že s sebou flákne o zem… ne, to nebyla nešikovnost, to byla euforie… Trener nerad prohrává a tak burcuje své spoluhráče k soustavnému tlaku… a navíc konečně může nechat volný průchod svým emocím a rozhodčí to schytávají v plné palbě… žádný hodný strejda ale štajgr jak se patří 🙂 však víme, kde oba rozhodčí bydlí… jen ta fyzička, prd*l bolí až za ušima, kolena ani nemluvě a pumpovat nahoru dolů v padesáti není tedy žádný med…

Jsem moc rád, že se tato akce uskutečnila… díky všem za hru, díky za následné pohoštění, díky všem fanouškům, že si našli čas a přišli, a jak jsme se domlouvali, musíme zopakovat…