Junioři na lepší soupeře nestačili…

publikováno v: ČFbU | 0

…ale z dalšího turnaje neodjíždíme zklamáni. Bylo jasné, že proti prvnímu a třetímu týmu tabulky je zisk nějakých bodů v oblasti hodně divokých snů. Jeli jsme ale do Ostravy s tím, že proti takto kvalitním týmům chceme hrát dobrý florbal v tempu a s maximálním nasazením a chtěli jsme odcházet ze zápasu s vědomím, že jsme předvedli dobrý výkon. Čtyři třetiny ze šesti se nám to podařilo…

Na začátku ale musím opět bohužel konstatovat, že komunikace s některými hráči je na úrovni 18. století a možná že i tam by rychlý pěší posel byl rychlejší než informace od některých borců. Klidně bych mohl zaměstnat logistika na plný úvazek, dovedu si totiž představit lépe strávené hodiny v pátek odpoledne…
Nakonec se nám i za pomoci vlaku podařilo do Ostravy dostat 18 hráčů a mohli jsme tedy opět hrát na tři kompletní pětky a využít dva golmany. Co nejvíc hráčů tak mohlo absolvovat školení zejména v prvním zápase, rozdíl mezi námi a Vikingy byl asi takový, jako mezi Spartou a Barcelonou (či Realem, každému podle libosti) ve fotbale a to jsme před sezónou nepřivedli 11 či kolik posil za stamiliony. Naopak. Dnes nastoupili tři hráči, kteří před sezónou nevěděli co je florbal, už v dorosteneckém věku řešíme problémy s odchodem do vzdálených škol, takže někteří hráči netrénují a v neposlední řadě je nezvratným faktem, že zatímco my jsme měli na soupisce tři juniory, Vikingové 4 dorostence. A určitě je velký rozdíl mezi dorosteneckým – dětským florbalem a juniorským – mužským florbalem. Už třeba v přístupu rozhodčích.
Druhý zápas se odvíjel podobně, ovšem dokázali jsme využít širšího kádru a dvě třetiny jsme byli minimálně rovnocenným soupeřem. Nelze jinak, než dnešní turnaj celkově hodnotit velmi pozitivně…

 

FBC TJ Sokol Frenštát p.R. – FBC Vikings Kopřivnice   2 : 9   (0:4,1:1,1:4)

  • G+A: 29´ J.Ondryáš (J.Stráník), 38´ M.Adamec (P.Hrňa)

S: J.Adamec
P.Hrňa – M.Bolek, O.Polách – P.Káňa – M.Adamec
A.Soudil – J.Stráník, V.Zemánek – V.Syrovatka – J.Ondryáš
M.Vašenda – J.Kratochvíl, T.Dolák – R.Lacina – V.Petr, O.Kašpárek

Smekám před výkonem Vikingů a tiše závidím. Kromě samozřejmé jistoty na míčku a přesnosti v přihrávkách jsem doslova fascinován pohybem, rychlostí, přístupem k hráčům a chtěním hrát…až budu velký, chtěl bych, aby některý náš tým hrál podobně. Dvacet minut nám trvalo, než jsme se byli schopni jakž takž srovnat s hrou soupeře. To už jsme ale prohrávali 0:5. Mysleli jsme si, že si to „vyťukáme“ pěkně ve stoje a v klídečku. Omyl. Každé zaváhání značilo ztrátu míčku, každá otočka směrem k vlastní brance totéž. Zakopat se na pozicích a stát =  inkasovat. Jediný náš hráč dokáže být neustále v pohybu na nohách a to je málo. Rychlost našich hráčů je jako ta moje, kdybych se snažil předběhnout Bolta. Na hráčích byla znát velká frustrace, hrajte a bavte se, když dostáváte takovou bídu… Podařilo se. Podařilo se přesvědčit hráče, že to má smysl, že musí změnit přístup, že musí zjednodušit hru, že dneska nejspíš prohrají, ale příště díky těmto zkušenostem mohou vyhrát. A kluci dřeli a bojovali. O tom žádná. A jak pravil klasik: tak je to spravne, tak to mame v brožuře, tak to ma byt. Nejdříve se čtyřicetikilový hromotluk Staňa probil středem a kamikadze Sony odmazal nulu na našem kontě. V druhé třetině jsme se soupeřem dokázali remizovat a hlavně jsme si dokázali, že můžeme hrát s každým, stačí chtít. Za stavu 1:7 se pak naše dnešní speciální přesilovková formace dokázala prosadit a Kecka po Hrncově nabití trefil odkrytou polovinu branky. V závěru jsme MĚLI dostat ještě jednu šanci na gól, když jsme MĚLI dostat výhodu samostatného nájezdu. Když si vzpomenu, za co nařizovali nájezdy rozhodčí minulý týden (a nejen v našich zápasech) tak tady trošku nechápu. Hráč sám běží na golmana, před ním už jen golman, branka, mantinel a vysouvací vrata. Zezadu přijde sekyra jak prase, rozhodčí píská, vylučuje ale nájezd ne. Na dotaz proč, prý proto, že hráč po faulu neměl míček pod kontrolou…ale jak ho mohl mít pod kontrolou, když jej faulem o něj připravil soupeř??? Samozřejmě, o nic nešlo, nic to neřešilo ale dělají nám v tom zmatek, kluci pruhovaní…Jsem rád, že to kluci nezabalili, ono vždycky je lepší odcházet sice poražen, ale vědět, že jsem udělal maximum toho, co jsem mohl. A jsem rád, že alespoň u jednoho hráče nese ovoce úterní tréninkové cvičení. Tom se dnes ve třetí lajně měl střídat s ostatními a občas sedět. Nestalo se, hrál totiž tak, jak si představuju a do detailu zúročil úterní cvičení. Škoda, že tam nebyl Peťan, možná by konečně pochopil proč…

 

FBC TJ Sokol Frenštát p.R. – FBC Excalibur Šternberk   3 : 7   (1:5,1:0,1:2)

  • G+A: 4´ V.Zemánek (J.Ondryáš), 27´ O.Polách (P.Hrňa), 32´ J.Ondryáš (R.Lacina)

S: M.Rusev
P.Hrňa – M.Bolek, M.Adamec – O.Polách – V.Syrovatka
A.Soudil – J.Stráník, V.Zemánek – R.Lacina – J.Ondryáš
M.Vašenda – J.Kratochvíl, T.Dolák – V.Petr – O.Kašpárek, P.Káňa

První třetina kopírovala tu první proti Vikingům. Na úvodní gól soupeře jsme ještě dokázali odpovědět, když se prosadil Zemy, ovšem poté soupeř rozjel gólostroj, kterému jsme jen z povzdáli přihlíželi. I když soupeř nebyl tak akční jako Vikingové, přesto si s námi hrál jako kočka s myší. My proti prvnímu zápasu udělali několik změn, odpočíval Pítrs, do branky šel Čompa a pár hráčů si zahrálo škatulata. Po první třetině tak na hráčích opět seděla deka kvalitní jak larisa. Ke slovu tak přišlo opět přesvědčování a vysvětlování, že není konec, že pro nás to vlastně začíná. Bylo třeba napumpovat do hráčů pozitivní motivaci. Všichni jistě víme co to je…vědomé zkoncentrování pozornosti na důvod k akci podporující dosažení cíle…Povedlo se. V druhé třetině jsme byli lepší než soupeř. Celou třetinu jsme soupeře nepustili do žádného ohrožení branky a sami jsme se snažili o korigování stavu. Bohužel jsme svou převahu korunovali pouze jediným gólem, když jsme dokázali využít přesilovou hru. Hrnec přesně trefil přesně před brankou stojícího Ondru a radost byla nelíčená a pozitivní motivace došla svého naplnění. Naše převaha pramenila zejména z toho, že soupeři začaly docházet síly a zdaleka nebyl tak aktivní.Povzbuzeni jsme se vrhli i do třetiny třetí, ovšem hned v úvodu, po pár vteřinách udělal chybku i golman, když propustil lehkou střelu soupeře z dálky. Stane se. Ještě jednou jsme se dokázali prosadit, když polámaného navrátilce Laciho nezastavil ani faul soupeře, dokázal akci dokončit, přihrát Sonymu a ten vymetl pavučinky. Kdyby ten šmoula trefoval častěji, než jen každou desátou… Ale jo, nemáme se za co stydět a pro některé to dnes byla velmi dobrá zkušenost. Jestli ji využijí, je jen na nich…