Junioři a jejich marný boj s větrnými mlýny

publikováno v: ČFbU | 0

Jedno z nejznámějších dobrodružství Dona Quijota (všichni určitě známe) pojednává o boji s větrnými mlýny, kdy místo nich viděl obry a snažil se s nimi bojovat. Tak nějak si musely dnes připadat trosky našeho juniorského týmu při jejich Brněnském výjezdu k dalším zápasům 2. ligy…

Souběžně probíhající dorostenecký turnaj v Opavě nás připravil o nadpoloviční většinu letošního juniorského kádru. O další část nás připravily odchod a nesplněné sliby. O další část pooperační regenerace jednoho ze zbylých klíčových hráčů. Márty, Kraťas, Ufy, Laci a samozřejmě poslední mohykán Adam, to byla zbylá pětice juniorského kádru. Co dál? Dorostenecká hvězda Maty v brance…první zápasy po dvouměsíční pauze, zaviněné nemocí. Frýda, vytažený z florbalového důchodu. Wilda, hrající a trénující jen velmi, velmi zřídka (mimochodem, florbalově možná ne nejlepší, ale jako šofér v tak mladém věku, neskutečný, klobouk dolů, umí!). David, který zatím není schopen vybojovat si místo ani mezi dorostenci. Fuci, který beze slova na tři měsíce zmizel, aby se posléze opět zcela nečekaně objevil. No a Gony, který válí 1. ligu za Frýdek. V hokeji, samozřejmě. Ještě loni zkoušel nejvyšší dorosteneckou ligu v pražských Letňanech a dnes absolvoval své první dva florbalové zápasy…Tak nějak dopředu bylo jasné, co nás proti dnešním, velmi kvalitním soupeřům čeká.

Papírové předpoklady se zcela naplnily, já však nemohu být zcela nespokojen. Tihle hráči mají svoje limity a ty prostě na tak kvalitní soupeře nestačí. Florbalově to z naší stránky za moc nestálo, ovšem kluci dali do hry maximum svých možností, nic neodflákli, dřeli do poslední vteřiny, což samozřejmě na víc než na vysoké, ale ne hrozivé prohry nestačilo. Nicméně jedno vítězství jsme dnes přece jen zaznamenali, a to vítězství klubového ducha. Když už to vypadalo, že k zápasům pojedeme vlakem, protože jediný z rodičů se tradičně s autem nabídl pan Vašenda, přihlásil se již zmiňovaný excelentní šofér Filip, no a definitivně nám trn z paty vytrhl pan Klement, jehož syn hájí branku naší přípravky (!)…prostě nás tam i zpět odvezl a ještě si nic za to nevzal…Všem třem patrí náš velký dík!

 

FBC TJ Sokol Frenštát p.R.-  FBC Spartak Přerov  1 : 9   (1:4,0:2,0:3)

  • G+A: 14´ A.Polách (J.Kratochvíl)

S: M.Vávra
M.Vašenda – J.Kratochvíl, F.Wilczek – A.Polách – J.Fuciman
M.Ondryáš – J.Gonos, J.Frydrych – R.Lacina – D.Zeman

Radost pohledět na hru, od samotného počátku. Myslím hru Přerova. Neustále na míčku, celý zápas pod kontrolou a neuvěřitelná střelba. Klobouk dolů a uznání do Přerova. I poděkování za férový zápas. Nám nezbylo než snažit se o kvalitní defenzívu avyrážet k občasným brejkům. Jenže to se těžko dělá, když plejeři jako Laci a Fuci celých 45 minut nepochopili, že jako jednotlivci nemají šanci, neboť soupeř je rychlejší a dravější, a bez přihrávky to prostě nepůjde. David zase zjistil, že jen stát na hřišti není ten nejlepší nápad, o lehkomyslném střídání ani nemluvě. Gonymu jsme při každém střídání vysvětlili nějaký ten rozdíl mezi hokejem a florbalem a něbylo to najgurši! Tak pohled na naši obranu celkem vzbuzoval respekt, Mártyho a Kraťase a jejich postavy známe, k tomu 202 cm měřící Gony…respekt ovšem jen do chvíle, než jsme získali míček, protože potom následovalo…vlatně nic.
Za jednu věc musím ale před kluky smeknout, oba zápasy odehráli bez jediného vyloučení a vyslyšeli mé tak toužebné prosby. Stejně tak jsme nechtěli hrát přesilovky, protože nebylo moc těch, kteří by je mohli hrát…hráli jsme dvě a jak říkal kapitán, aspoň v těchto chvílích byla hra vyrovnaná…jednu z nich jsme využili dokonce ke vstřelení čestného úspěchu. Když Kraťas rozehrál standartku na dobře si naběhnuvšího adama a ten trefil přesně. Vytvořili jsme si ještě několik málo slušných šancí, ale gól jsme už vstřelit nedokázali. Naopak soupeř se trefoval náramně a i když maty dělal co mohl, tak skóre narůstalo. Nicméně dílčí vytyčený cíl nedostat desítku jsme splnili…někdy je třeba radovat se z maličkostí, na víc jsme prostě neměli.

 

FBC TJ Sokol Frenštát p.R.-  Gullivers Brno  2 : 10   (1:2,0:4,1:4)

  • G+A: 4´ J.Fuciman (F.Wilczek), 42´ J.Fuciman

S: M.Vávra
M.Vašenda – J.Kratochvíl, F.Wilczek – A.Polách – J.Fuciman
M.Ondryáš – J.Gonos, J.Frydrych – R.Lacina – D.Zeman

Když jsme od Přerova dostali devítku, kolik asi dostaneme od Guliverů?
Ještě větší tempo soupeře, ještě kvalitnější hráči, kteří nám míček prakticky nepůjčili…po minutě 0:1 a velké obavy. Jenže pak následovalo obrovské vzepětí týmu, neskutečná dřina, bojovnost a nasazení. První útok předvedl i povedenou kombinaci zakončenou přesnou Fuciho střelou a dalších deset minut jsme drželi nevídanou remízu. Jenže byla jen otázka času, kdy soupeř svůj drtivý tlak zúročí. Soupeř hrál prostě florbal a my se mu snažil zabránit střílet nám branky. Rozdíl v kvalitě hráčů byl nebetyčný, což ale vzhledem k tomu, kdo u nás musel hrát, je zcela relevantní. Někteři soupeřovi hráči si „posteskli“ nad naší příliš defenzivní hrou…jenže my tak nechtěli hrát, my se prostě na nic jiného nezmohli. Od druhé třetiny pak soupeř rozjel gólostroj a střílel jednu hezčí branku než druhou. V našem týmu Fuci po hodině hry pochopil význam slova přihrávka a tak náš první útok alespoň občas předvedl něco koukatelného. Ale jinak jsme moc florbalového umění nepředvedli, což já osobně nemůžu těm klukům vyčítat. Důležité je, že dali do hry maximum svých schopností a přidali bojovnost a nasazení. na víc než vysokou porážku to dnes nestačilo…ale upřímně, nebýt nezměrné bojovnosti, dopadlo by to mnohem hůř…