Junioři na domácím turnaji vybojovali 3 body

publikováno v: ČFbU | 0

A to po celkem nečekaných výsledcích. V prvním zápase totiž podlehli týmu z konce tabulky aby ve druhém zápase zvítězili nad dosud neporaženým týmem, který vede tabulku soutěže.

Faktem je, že dnes naši junioři odehráli dva velmi kvalitní, náročné a fyzicky těžké zápasy. Letos můžeme směle mluvit o faktoru Tigers. V dorostencích jsme dostali od tohoto týmu 2x nařezáno, žádného dalšího soupeře však tento tým porazit nedokázal… Dnes jsme po podobném průběhu prohráli i v juniorech a i zde je náš soupeř v dolních patrech tabulky. Na nás ale zahrát prostě umí. Budeme mít ještě jednu možnost tuto nelichotivou bilanci změnit. A to v úplně posledním zápase soutěže a opět doma na Čeladné…
Naopak nečekané a o to cennější je vítězství nad doposud neporaženými Vítkovicemi. O to cennější, že jsme dokázali otočit velmi nepříznivý stav. Ale tohle utkání mělo velkou kvalitu a soupeř ukázal, kolik mají v Ostravě talentovaných chlapců. A to je si myslím náš největší problém. My jsme horko těžko dali dohromady desítku hráčů do pole a oba naši Ostravští soupeři přijeli se třemi kompletními pětkami a ještě několika náhradníky…

 

FBC TJ Sokol Frenštát p.R. – FBC Tigers Poruba     4 : 6    (1:2,1:3,2:1)

  • 10´ V.Zemánek (P.Káňa), 19´ M.Adamec (P.Káňa), 32´ D.Kutěj, 33´ J.Ondryáš (D.Kutěj)

S: M.Rusev
V.Syrovatka – J.Stráník, D.Kutěj – O.Polách – J.Ondryáš
P.Hrňa – P.Koutný, V.Zemánek – P.Káňa – M.Adamec

Vstup do utkání se nám nepovedl. Vůbec. Po třech minutách hry jsme prohrávali 0:2 a jen sledovali soupeře, jak si s námi hraje. Teprve od poloviny třetiny jsme upustili od nikam nevedoucího sólování a začali hrát vyrovnanější partii. Našemu atletovi Zemymu se sice podařilo snížit ale ve druhé třetině byl průběh následující… soupeř s lehkostí zužitkovával své šance a my neproměňovali ani ty největší. Soupeřův golman doslova čaroval a když nenašel kouzlo, měl za sebou dobře postavené tyče, vždyť jen Zemy ji trefil 3x… několikrát už všichni viděli míček v síti a on tam přesto nedoputoval. Trefně to okomentoval Staňa…nám se míčky odrážejí od brankové čáry… a soupeř sázel jednu branku za druhou. Dnes se míčky od Čompy jen odrážely a soupeř je dokázal z dorážek posílat do branky. Hned tři takové branky jsme inkasovali, další z brejku… a stav 1:5 byl hodně deprimující. Ale jak říkám, kluci nehráli úplně špatně, jen ta koncovka…. přesto se nám díky velké bojovnosti a nasazení od všech hráčů podařilo zápas zdramatizovat. Ještě ve druhé třetině snížil Kecka a v poslední třetině po obrovském tlaku se prosadili Denis se Sonym. Rázem jsme byli zpět a hnali se za vyrovnáním, jenže když se nedaří tak se nedaří a soupeř z protiútoku definitivně pečetil své vítězství… Prostě 15 nadšených, pohyblivých a bojovných soupeřů a jeden skvělý golman nám vystavili stopku…

 

FBC TJ Sokol Frenštát p.R. – 1. SC Tempish Vítkovice     4 : 3    (1:1,1:2,2:0)

  • 11´ V.Zemánek (P.Koutný), 17´ V.Zemánek (M.Adamec), 29´ M.Adamec (P.Káňa), 31´ J.Stráník (O.Polách)

S: George
V.Syrovatka – J.Stráník, D.Kutěj – O.Polách – J.Ondryáš
P.Hrňa – P.Koutný, V.Zemánek – P.Káňa – M.Adamec

Dvou zápasovou pauzu si Trener a vedoucí týmu zpestřili odskočením do Frýdlantu, kde ve stejný čas bojovali naši muži na třetím turnaji PFlky. Panovaly trošku obavy, jak někteří zkušenější hráči přistoupí ke svým reprezentačním povinnostem. Přepadová kontrola ukázala, že přistoupili přímo ukázkově a ve třech zápasech nastříleli 47 branek a inkasovali čtyři. Mezitím na Čeladné náš druhý soupeř rozstřílel bezbranný Bohumín 16:0 a ty „mordy“, co končily v brance, budily respekt. Stejně jako velmi početná střídačka. Zažili jsme v minulosti několik rezervních Vítkovických týmů, ale žádný nikdy tomuto dnešnímu nemohl konkurovat. Od prvních vteřin zápasu bylo jasné, jak těžký zápas to bude. Soupeř, v čele s naším letním kamarádem 🙂 z Dobré, vlétl do zápasu velmi sebevědomě a s velkým nasazením. Ale i my jsme si před zápasem jasně řekli, že do tohoto zápasu půjdeme s jediným cílem, vyhrát a potěšit tak 65 fandů na tribuně. Soupeř naplnil předpoklady a šel velmi brzy do vedení. Navýšit skóre jsme mu však obětavou hrou nedovolili a těsně před koncem se jednou usmálo štěstí i na nás. Po těch všech gólech nególech, které jsme dnes inkasovali a po neproměněných tutovkách skončil v brance soupeře Zemyho nastřelený míček, který si soupeřův hráč srazil za záda vlastního golmana. Úvod druhé třetiny ale opět patřil soupeři a dvěma brankami nám opět ve skóre odskočil. Třetí branku vstřelil s velkou chutí hrající jistý Vojta Šimík, když si naše hráče pěkně vymíchal a trefil to dokonale. Nutno ovšem podotknouti, že George v naší brance držel svými jistými zákroky stále ve hře. velmi brzy se nám podařilo vstřelit i kontaktní branku. Hrálo se s obrovským nasazením a ve velkém tempu, v soubojích se jiskřilo. Snažil jsem se hráče nabádat, aby hráli důrazně, tělem ale čistě. Ale ani já jsem si neodpustil jeden hloupý zkrat, když jsem blbě reagoval na jedno slovo, které padlo v jiných souvislostech, než jsem se domníval. Což mě tedy doteď mrzí… Ale já určitě nejsem příznivec ostrých střetů a raději mám jiný styl hry. Nicméně na hřišti se odehrával lítý souboj. O poslední přestávce jsme si řekli, že nelze jinak, že musíme pokračovat v útočných aktivitách a že ten zápas prostě neprohrajeme. Kluci podporováni skupinkou tvrdých fans z hlediště bojovali, dřeli, vytvářeli si šance a po čtyřech minutách poslední třetiny to přišlo a po ukázkové spolupráci Pítrs – Kecka bylo srovnáno! Ale kluci správně nepolevili, předváděli asi nejlepší výkon sezóny a byli odměněni přesně v polovině třetiny a jméno střelce vítězného gólu asi všechny překvapí. Situace sehraná přesně tak, jak jsme ji v poslední době hodně trénovali na trénincích, na kterých samozřejmě střelec nebyl. byl tam ale Ondra, který posunul z první na Staňu a ten opět z první vymetl pavučinky. Byl to jeho první gól v sezóně. Ale jak důležitý. Ne pro ty tři body, ale pro ten důležitý pocit z vítězství v tak náročném zápase. Samozřejmě, do konce bylo ještě daleko ale těch posledních šest minut bylo vzorově odbojováno a radost z vítězství byla u hráčů obrovská, stačilo se závěrečnou sirénou sledovat řvoucího vikinga Ondru… nemalou, spíše obrovskou zásluhu na vítězství má určitě i Miloš, to je faktor s velkým F.

Na Trenera čekal ještě jeden souboj, a to souboj s tratí Čeladná – Frenštát, letos poprvé a zejména na převýšení a délce stoupání na Maralák to bylo znát, nicméně díky nasazení, bojovnosti a velkému úsilí v závěru se mu traťový limit nakonec podařilo splnit 🙂 .
Poděkování míří všem našim členům realizačního týmu za čas, který nejen našim hráčům věnovali a speciální díky Sonymu za expresní podání zlatavého léku na bolest hlavy…