Junioři před vlastním publikem neprohráli!

publikováno v: ČFbU | 0

Ale ani nevyhráli… Za dva remízové zápasy tak berou dva body a ne že by šance na větší bodový zisk byla v nedohlednu!

Nicméně i tak musíme být s premiérou juniorů v soutěži spokojeni.
O to víc, že se úspěšný výsledek postarali naši hodně mladí hráči. Vždyť v prvním zápase čítala naše soupiska dva věkem juniory a ve druhém zápase se nám toto číslo podařilo navýšit na číslo čtyři…
O to víc, že herní šanci dostali i ti dorostenci, kteří nehrají ani v základu dorostenců a přesto se dnes předvedli v dobrém světle.
O to víc, že ve druhém zápase absolvoval svou ligovou premiéru v brance úplný nováček Čompa. A i díky vydatné pomoci spoluhráčů ale hlavně díky svému dobrému výkonu potěšil všechny členy našeho týmu…vskutku velmi netradičně doplňuje náš tým hráče na tomto velmi důležitém postu. Po odchodu Matyho do nejvyšší juniorské soutěže, po smutných sportovních koncích Žingyho a Vacyho nám zbyl jediný golman s nějakými zápasovými zkušenostmi, George. Což je ovšem na dvě soutěže dost málo.A tak jsme se porozhlédli. Ne po okolních klubech, jak to dělají ty špičkové týmy, které si prostě někoho z okolí vyzobnou, ale po kamarádech mimo florbal… A tak se dnes představil Čompa, a tak se příště představí Domino a tak opět máme k dispozici golmanský triumvirát…samozřejmě, není to jednoduché, ale je to věc, ze které mám dobrý pocit…

 

FBC TJ Sokol Frenštát p.R. – FBC Frýdek Místek  3 : 3  (1:1,1:1,1:1)

  • 13´ M.Adamec (P.Hrňa), 29´ P.Káňa (SN), 31´ P.Káňa (SN)

S: J.Adamec
P.Hrňa-M.Bolek, J.Ondryáš-O.Polách-P.Káňa
A.Soudil-J.Stráník, V.Zemánek-M.Adamec-V.Syrovatka
J.Kratochvíl, T.Dolák-D.Kutěj-J.Plevák

V podstatě dva domácí týmy se utkaly v dnešním prvním zápase. Soupeř z Frýdku přece jen ve zkušenější sestavě byl řekněme větším adeptem na zisk bodů a od začátku diktoval tempo zápasu. Nicméně naši dorostenci doplněni o dva juniory se nechtěli nechat zahanbit a zejména dobře organizovanou defenzivou nepouštěl soupeře do větších šancí. Postupně jsme se začali i osmělovat směrem dopředu a tak jsme byli svědky vyrovnaného zápasu, kdy se hra přelévala od branky k brance. Na vedoucí gól soupeře jsme dokázali odpovědět nádhernou Keckovou dalekonosnou střelou z poloviny hřiště, která krásně zaplula pod horní tyčku soupeřovy branky. Ve druhé třetině to byl znovu soupeř, který šel do vedení, když pro změnu on z dálky prostřelil dnes opět výborného George v brance. I na tuto branku jsme našli odpověď. A to ze samostatného nájezdu, který rozhodčí nařídili v náš prospěch. O exekutorovi v našem dresu nebylo pochyb, zato soupeř reagoval výměnou golmanů, nebylo mu to ale nic platné, neboť Peťulka šikulka s přehledem svůj nájezd proměnil. A hned po pár vteřinách poslední třetiny se situace opakovala!!! Rozhodčí znovu pískají samostatný nájezd a střídačka si jednotným hlasem opět žádá Pítrse. Opět dochází ke střídání golmanů a opět Pítrs s přehledem svůj nájezd proměňuje. Nevídané.
Jenže pak se stalo něco, s čím se ani po 13 letech u florbalu nedokážu smířit. A je mi jedno co si kdo o mně myslí nebo o mně říká, ale já tvrdím, že úcta a respekt k soupeři a jeho zdraví by nikdy neměla zůstat ve stínu touhy po vítězství.
Přímo před naší střídačkou atakoval jeden ze soupeřů tvrdě a nevybíravě, bez jakékoli snahy hrát míček, našeho hráče. Loktem přes rameno do krku a do hlavy tak, že dotyčný ještě spadl hlavou na mantinel. Okamžitě bez jakéhokoli zaváhání inkasoval od rozhodčího pětiminutový trest za hrubost a od svého trenéra…pochvalu, kterou slyšela celá hala: dobře jsi udělal, nesmíš se toho bát… netřeba více slov.
Nicméně naštěstí nevyznávají všichni stejnou filozofii a tak si naopak cením reakce jednoho ze soupeřů, který se přišel zeptat, zda je vše v pořádku, sice to schytal za svého faulujícího kolegu, se kterým si ho někteří spletli, za což se mu dodatečně omlouváme, ale tak nějak by to asi mělo být, chybu uděláme každý, otázkou zůstává, jak se k ní postavíme…
Přesilovku jsme nevyužili. I díky tomu, že jsme opět pykali za naši největší slabinu, což je práce s hokejkou…čtyři tresty za sekání je prostě moc. Soupeři se podařilo vyrovnat. My jsme ještě úplně nezvládli závěr, kdy jsme několikrát hrubě chybovali, nicméně na remíze se už nic nezměnilo a já musím kluky za předvedený výkon opravdu ocenit.

 

FBC TJ Sokol Frenštát p.R. – SK K2 Prostějov  4 : 4  (2:0,1:2,1:2)

  • 1´ J.Ondryáš, 13´ D.Kutěj (J.Plevák), 19´ V.Syrovatka (V.Zemánek),
    38´ J.Plevák (T.Dolák)

S: M.Rusev
P.Hrňa-M.Bolek, J.Ondryáš-O.Polách-P.Káňa
A.Soudil-J.Stráník, V.Zemánek-M.Adamec-V.Syrovatka
M.Vašenda-J.Kratochvíl, T.Dolák-D.Kutěj-J.Plevák
P.Koutný

Zápas proti tradičnímu soupeři plný velkých premiér. Poprvé se do branky postavil Čompa! Svůj premiérový ligový gól vsítil Denis a svůj první ligový bod zaznamenal Tom…
Mezi těmito dvěma zápasy si Trener s vedoucím odskočili na zápas mužů v Ostravě, ze kterého přivezli i další dva juniory na soupisku, Mártyho a Peťana. I hlediště se oproti rannímu zápasu zaplnilo ( svůj podíl na tom měli právě naši muži, kteří se vraceli ze svého turnaje a přišli podpořit své budoucí spoluhráče ) a tak se druhý zápas odehrál v bouřlivější atmosféře. Ještě než se budu věnovat vývoji zápasu, doporučuji přečíst si on line report, ve kterém  náš komentátor trefně a s humorem popisuje dění na hřišti i mimo ně…
Zápas jsme začali neuvěřitelně. První lajna zatlačila soupeře před jeho branku a neúnavný šťoural Sony došťoural míček poprvé do branky. Skutečně z našich hráčů spadl ostych a tři kompletní pětky předváděly v první třetině slušný florbal korunovaný druhou brankou v podání Denise. Hráče, který se pohybuje na hraně základu dorostenců a hráče, který příští roky už musí táhnout svůj tým. Opřel se do toho parádně a trefil se výstavně, škoda, že branku neviděl jeho osobní kouč 🙂 . Bohužel druhá třetina už tak dobrá nebyla. Vypadli jsme z tempa, dovolili soupeři vstřelit kontaktní branku a svou neschopností jsme jej vrátili do hry. Chyběla přihrávka a hlavně chyběla chuť dělat to, co doposud fungovalo. Někteří hráči ne a ne pochopit, proč místo „doleva mají jít doprava“…Naštěstí se v přesilovce trefil další sváteční střelec Syrda. Jenže ani poté se náš výkon nezlepšil a soupeř do konce třetiny opět snížil na rozdíl jediné branky. A bylo ještě hůř, na začátku třetiny poslední soupeř vyrovnal. Ovšem naše hra šla přece jen opět nahoru, opět jsme si dokázali míček rozdat a opět jsme se dostávali do šancí…3x jsme nastřelili tyč…konečně i Plejtvák uznal, že „doprava je to lepší než doleva“ a byl odměněn vedoucí brankou! Už už se zdálo, že můžeme zápas dovést do vítězného konce, jenže v poslední minutě přišla chyba, zaváhání, zavezení míčku na tu nesprávnou stranu, ztráta a vyrovnávací gól soupeře. Trošku krutá chyba, ale co, stane se, příště už budeme vědět, že takto ne. Chybami se člověk učí a kdybychom žádné nedělali, vyhrajeme extraligu 🙂 . Do toho nám ale leccos ještě chybí…

Suma sumárum, velká spokojenost, dokázali jsme si, že i v této soutěži s tímto mladým týmem nemusíme šmrdlat bídu. Jsem rád za Čompu a jeho výkon. Jsem rád za Denise a jeho branku a jsem rád za celý tým! Jsem rád za diváky a divačky a jsem rád za celý nový pořadatelský tým! Díky přátelé…