Junioři přivezli z Přerova dvě porážky a jedno vítězství

publikováno v: ČFbU | 0

Ne že by tedy odehráli tři zápasy, odehráli jen jeden, ale ten jeden měl tři naprosto odlišné třetiny, jakoby to byly tři jiné zápasy…

Opět nelehce se rodila sestava na dohrávku juniorské ligy. Někteří dali přednost jiným sportům, někteří jiným aktivitám a tak jsme do Přerova vyrazili nakonec s 11 hráči do pole a dvěma golmany. Když jsme přijížděli k hale a viděli domácí borce, jak se schází k zápasu, blesklo mi hlavou, že tohle asi nikdy nezažiju… jít na domácí zápas pěšky… prostě se doma zabalit a vyrazit do městské sportovní haly… nejen tedy na výjezdech ale i na domácí turnaje se tedy nadále musíme spoléhat na ochotu a vstřícnost rodičů…

 

FBC TJ Sokol Frenštát p.R. – FBC Přerov    5 : 7   (0:3,2:3,3:1)

  • G+A: 19´ P.Káňa (M.Adamec), 30´ O.Polách (M.Adamec), 36´ P.Koutný (R.Lacina), 42´ M.Adamec (P.Hrňa), 43´ R.Lacina (J.Ondryáš)

S: J.Adamec
P.Hrňa – M.Bolek, M.Adamec – O.Polách – P.Káňa
P.Koutný – M.Vašenda, J.Ondryáš – D.Kutěj – V.Syrovatka, R.Lacina

Příběh tohoto zápasu se skládal ze tří dějství. První dějství se neslo v duchu tragikomedie. Soupeř nastoupil do utkání se stejnou taktikou jako před 14 dny na Čeladné. A nám to bylo jedno. Stačilo pár vteřina a potulný osamocený chodec za naší brankou dostává přihrávku kterou shazuje na nabíhajícího sprintera a je to tam. Když se to ještě 2x opakovalo, bylo to fakt na ručník…naštěstí po deseti minutách začali naši borci reagovat a dokázali alespoň zastavit drtivý nápor soupeře…
Ve druhém dějství jsme zahlédli alespoň světélko na konci dlouhého tmavého tunelu. Na soupeřovu čtvrtou branku jsme dokázali odpovědět prvním našim gólem, když Keckovu nahrávku na střed zpracoval Pítrs, potáhl si míček a přesnou střelou překonal soupeřova golmana. Jenže soupeř nám stále zatápěl a rychlými protiútoky stále hrozil a přidal ještě dva góly. Ten druhý po využité přesilovce, když Denis zbaštil návnadu i s navijákem a nechal se vylákat k nedodržení vzdálenosti. Ke světýlku na konci tunelu jsme se přiblížili v poslední minutě druhé třetiny, kdy závar před soupeřovou brankou využil Ondra, který doslova protlačil míček za soupeřova brankáře.
O třetí přestávce jsme si řekli, že přece tohle je situace, kterou zažíváme celou sezónu. Prohráváme a nezbývá než bojovat a předvést lidem v hale, že nejsme zase takoví nazdárci. Že přestaneme brečet, že tamhle toto, tamhle tamto a budeme se rvát. A přesně to se stalo. Poslední třetina byla v naší režii. I když v samotném začátku jsme inkasovali po sedmé, na věci to nic neměnilo. Přesně podle požadavků jsme zrychlili rozehrávku a světe div se, dokázali jsme se dostávat do obrovských šancí…a až je jednou začneme proměňovat, budeme i vyhrávat, takhle jsme se dostali jen ke snížení a zdramatizovaní předtím jednoznačného zápasu. Naši třetí branku vstřelil Peťan, dnes na beku jednoznačně nejlepší hráč, který si perfektně sběhl před branku a dokonale zužitkoval  Laciho výzvu. Čtvrtý úspěch přidal Kecka, který sám měl asi pět skvělých šancí ale kromě jednoho břevna dokázal míček za soupeřova brankáře dostat právě jen jednou. Jinak hra dnešního prvního útoku nesla dnes v útočné fázi znaky hodně dobrého výkonu. Závěrečnou a svou letošní první ligovou branku přidal Laci, který využil soupeřovy chyby při střídání, kdy Sony obral soupeře o míček a Laci se nemýlil. Laci dnes začal v pozici jedenáctého hráče, který střídal podle potřeby všechny posty, aby na poslední třetinu zakotvil na centru druhého útoku a vyplatilo se. Závěrečný tlak jsme už vícekrát nevyužili a tak jsme opět bez bodů…
Ale naděje žije… Zvlášť, když si uvědomíme, že opět jsme bojovali spíše jako dorostenecký tým a co si budeme povídat, tyhle roky jsou zlomové. Domácí měli ve svém středu také několik dorostenců ale šest ze sedmi branek nám vstřelili hráči ročníku 1999. Takže neklesáme na mysli a věříme ve světlé zítřky 🙂