Kočky vrací úder…

publikováno v: Ostatní akce | 0

Po jednodenní pauze jsme se s Kočkami utkali v dalším zápase. Tentokrát byl součástí Frenštátské ženské ligy, tudíž se hrálo na větším hřišti a ve čtyřech. Zatímco minule patřil zápas nám, dnes nám Kočky porážku oplatily, i když zápas byl velmi vyrovnaný…

Oba týmy prošly drobnými obměnami v sestavě. U Koček byl rozhodujícím faktorem nástup paní Bohumily, jak bude zřejmé z dalších zpráv. My jsme se museli kromě nemocné Šárky obejít i bez naší nedělní ostrostřelkyně Monči, která po zápase s Frýdlantem musí po tvrdém zákroku minimálně na týden na florbal zapomenout. Přes všechny problémy jsme na konec do boje vyslali deset hráček a Silvii do branky. je třeba zmínit, že pouze sedm hráček dokázalo absolvovat všechny čtyři zápasy během pěti dnů. Dnes jsme z florbalového důchodu vytáhli Ester a je jen na ní, co s ní bude dál. Potenciál má, jako jedna z mála je schopna „hoblovat“ podlahu nahoru a dolů, jenže když nebude pracovat s míčkem… Dostala se do tří šancí, ale nikdy netrefila míček. Už mohla mít deset zápasů za sebou a dnes být za hvězdu. Zahrát si dnes přišla i Julčina sestřenice Terka.

 

FBC TJ Sokol Frenštát p.R. – Kočky Frenštát    3 : 4    (1:0,1:2,1:2)

  • G+A: S.Čeladníková (D.Petrová), T.Šelepová, Z.Hillová (K.Cahliková)

S: S.Klementová
K.Cahliková – E.Žáčková, J.Jančálková – T.Pavlisková
Z.Hillová – T.Šelepová, D.Petrová – S.Čeladníková, L.Zemanová – E.Pustková

Celý předzápasový koučink se nesl ve stylu: minule nám jedna hráčka nasázela 11 branek ze 12, dnes za Kočky hraje pětadvacítka, pohlídat si ji, je priorita číslo 1. Ani na milisekundu nesmí zůstat obsazená. První střídání a pětadvacítka 3x sama před naší brankou… tentokrát to gólem ještě neskončilo, ale to se později změnilo. Neboť nám tato pětadvacítka nasázela tři branky a na tu čtvrtou přihrála… škoda, že jsme pořád týmem, který dokáže porazit jedna hráčka. Ale pozor, ne že by ostatní Kočky hrály špatně, jen s těma ostatníma jsme dokázali hrát vyrovnanou partii, s pětadvacítkou ne. Obecně byly Kočky daleko důraznější, rychlejší a pohyblivější. A to rozhodlo. Třeba taková Simča by mohla být naše pětadvacítka, ale musela by přidat na pohybu. No a s ní samozřejmě všichni ostatní. Postávání za naší brankou nikam nevede. Přitom si myslím, že dokážeme hrát v rámci možností pohledný florbal. Ale potřebujeme k tomu spoustu času a prostoru, a pokud jej nedostaneme, jsme v pytli. Třeba náš první gól, to byla paráda. Rychlá rozehrávka od obránce, Denča z první sklepává na Simču a ta pálí přesně. Nádhera. Jenže ve druhém poločase nám 2x zamávala pětadvacítka a skóre se otočilo. A to musím říct, že Silvie dnes opět „začapala“ parádně. V závěru třetiny se nám podařilo srovnat, když míček zapomenutý před brankou soupeře hbitě dorazila do sítě Tinka. Opět důkaz toho, že se pomalu učíme… Jenže v poslední části opět zamotala naší obranou pětadvacítka a paní Džumelová 🙂 skvěle seběhla před branku a opět prohráváme. Znovu se nám podařilo vyrovnat, když Zuzka střelou k tyči překonala soupeřovu obranu i golmanku. No jo, jenomže další únik pětadvacítky, střela od mantinelu, drobné zaváhání golmana a opět prohráváme. V závěru si bereme oddechový čas, vysvětlíme si, jak potaháme míček směrem k soupeřově brance … a závěr strávíme ve stoje za vlastní brankou…teprve hlasité pořvávání Trenera nás donutí zkusit ještě ohrozit soupeřovu branku, leč neúspěšně.

Nevadí, super zápas dvou vyrovnaných týmů a kdo chtěl, spoustu se naučil. Kdo chtěl…když se udělují pokyny na střídačce a polovina poslouchá a druhá polovina si cosi brebentí bokem…takhle to prostě nefunguje, to se taky musíme naučit…

Po zápase jsme pokračovali tréninkem v Sokolovně, kde jsme si rozebrali zápas…no rozebrali…se dvěma hráčkama a jednou golmankou. Pozitivní však bylo, že jsme na tréninku přivítali dvě nové tváře a myslím, že se máme na co těšit 🙂