Příběh jednoho Pikermi

publikováno v: Letní příprava

Tohle nebyl obyčejný půlmaraton, to bylo opravdové Pikermi…

To si tak jeden něco vymyslí, pár dobrých lidí to vezme jako výzvu a tak si v klubové kronice můžeme odškrtnout další výzvu. Půlmaraton, jinak též zvaný Pikermi, podle řeckého (Dušane!!!) města v polovině cesty mezi Marathonem a Athénami. Doposud se nám, florbalistům, kteří si v létě zpestřují čas běháním, jako největší výzva zdála desetikilometrová trať. Po dnešku už to tedy neplatí a devítka průkopníků má za sebou těžkou zkoušku. A všichni ji zvládli úspěšně. Je to dřina, při běhání netryskají emoce, nejsou tam výbuchy radosti po gólech či povedených akcích. Na běhání je potřeba si radost najít. Je to zejména o uspokojení z dosažení nějakého cíle, z překonání sama sebe. Soupeři, umístění… to je jen pro elitu běžeckého sportu. A obzvlášť na našich akcích vítězí všichni. Všichni, kteří porazí sami sebe.

Než se budeme věnovat samotnému závodu a dnešní report je věnován speciálně Dušanově jednotce, momentálně na cestě do opravdového Pikermi v Řecku, je potřeba hlavně poděkovat tomu nahoře za neuvěřitelně parádní počasí. Děkujeme velmi moc. Ve druhé řadě je potřeba poděkovat Alešovi, nejstaršímu z rodu Genzyů za to, že více než dvě hodiny plnil naprosto profesionálně roli časoměřiče a zapisovatele, díky čemuž máme opět dokonalé statistické info. Navíc po skončení závodu mu přišlo nebohého Trenera tak líto, že za něj vše se svými potomky v místě startu a cíle dokonale uklidil.

Počasí tedy ideální, časomíra na mezinárodní úrovni, občerstvovací stanice na 5,10,15 a 20 kilometru připravené (melouny, hrozno, čokolády, sušenky, banány, iontové nápoje, voda… 🙂 ) , nic tedy nebránilo v 9:00 odstartovat závod. Vlastně dva. Kromě půlmaratonu se na start doprovodné pětky postavili tři stateční. Kteří si ještě na delší závod netroufli, ale co není, může být 🙂 .
5 km
23:53 David
27:35 Genzy
29:43 Silvie

A kdo tedy přišel na start s cílem absolvovat 21 kilometrů a 100 metrů. Ten kdo to spískal, to je jasné. Už sice tyto vzdálenosti dávno neběhá ale na dnešek se těšil jako malý kluk. Bart, který v poslední době prošel velkou změnou a z kluka, který měl problém se třemi kilometry, je dnes dálkový běžec. Dva junioři, kteří ukázali, proč mohou odehrát šedesát ligových zápasů za sezónu. Výdrž jim nechybí a svou hlavu umí porazit. U Ondry se to tak nějak možná dalo čekat, ale Pítrs mě doslova šokoval svým rozhodnutím. Velmi příjemně. Golman céčka Tony. Pro něj není problém jít domů pěšky z Frýdku Místku, vyjít si na Pustevny, tak proč by měl být problém Pikermi? Protože se neběží odněkud někam, protože se běhají okruhy. Nejstarší účastník Roudy, v pohodě s klidem si prostě běhá. Zdena, který ukázal, že i nesportující člověk to zvládne. S astmatem a foukačkou v kapse. Ne s cílem někoho porazit, ale jen tak, zúčastnit se klubové akce a dokázat to. Na startu nechyběly ani dvě slečny. Janča, která si půlmaraton nadělila ke svým včerejším dvacetinám, a jako vždy, byla i dnes na ni radost pohledět. A jedno velké překvapení na závěr. Barča S. Valil jsem oči. Nevěřil jsem vlastním očím ani uším. Ale ona mi ukázala, že za tu dobu, co se nevídáme, ušla obrovský kus cesty, udělala obrovský kus práce a svůj život i hlavu si nastavila dokonale. Kočka…

Je odstartováno. V poklidném tempu jde dopředu dvojice Trener – Bart a tato spolupráce trvala deset kilometrů. První kolo odtáhl Trener, druhé Bart. Potom už Trener musel zpomalit ale Bart tempo udržel a běžel si pro titul nejlepšího vytrvalce. Od začátku se na třetím místě držel zkušený Roudy, u něhož byla jistota, že jeho výkon bude vyrovnaný po celou dobu závodu. Za svým potencionálním tchánem si své tempo držel Ondra, pro něhož byl takto dlouhý běh premiérou, síly mu dodávala spolujedoucí Tinka. I další junior Pítrs měl po celou dobu kolový doprovod a možná bych chtěl slyšet, jak probíhala komunikace mezi Pítrsem a Kánětem 🙂 . Potom se s tratí prala ta hezčí část startovního pole. Naše děvčata. S úsměvem a soustředěně. Tony se pro první kolo rozhodl, že bude běhat za ženami, tedy vlastně za ženou, samozřejmě, že tou svou a doprovázal Silvii na její premiéře na pětikilometrové trati, aby ji posléze opustil (samozřejmě jen na dobu nezbytně nutnou a přenechal ji na starost Honzíkovi) a jal se stíhat jiná dvě děvčata. Ale aby si zajistil klidné stáří, obě děvčata raději posléze nechal za sebou 🙂 . No a jako poslední si hlídal dech po celou dobu závodu Zdena. Proč to běžel? Sám by se k něčemu nikdy neodhodlal. Jít na nějaký „velký“ závod a platit za to stovky korun a běžet v davu jiných? To si u něj taky nedovedu představit. Prostě byla to naše akce, byl doma, tak šel a prostě si jednou za život zaběhl půlmaraton.
No a takhle to trvalo dvě hodiny. Potkávali jsme se, povzbuzovali jsme se a nakonec jsme to všichni zvládli. Jako první se do cíle probojoval Bart. Jen o 3 minuty zaostal za svým cílem dostat se pod 1:30:00. Nicméně bylo to poprvé a bylo to na hodně těžké trati, to je tedy nezvratný fakt, i když se to nezdá, svým profilem je to velmi těžká trať. A Bart se s ní vypořádal na jedničku.
Přesně podle svého vlastního rozvrhu doběhl do cíle Trener. 21,22,23,24 minut, takhle jednoduše si naplánoval mezičasy na 5 km a +- dokonale splnil. Je to makačka, o tom žádná, v závěru toho měl plné adidasky a tak přivítal pomoc Zumby, který jej na posledním kilometru pěkně potahal. Nicméně dal jsem do toho opět maximum a sil moc nezbylo. Spíš žádné…
Pro pomyslný bronz si přiběhl Roudy. A v cíli vypadal velmi dobře. Však měl také druhý nejrychlejší poslední kilometr. Prostě zkušený borec.
A už se do zorného pole dostával Ondra. Stále si držící své tempo, vyrovnané mezičasy po celý průběh závodu, v závěru jen nefinišoval, protože to čekal ještě delší (on ten závěr byl hodně speciální a hodně pro diváky 🙂 ), nicméně měl nahnáno a pod 1:50 se dostal úplně v pohodě.
A už se řítil další junior a překvapení léta, Pítrs. Opět velmi vyrovnané tempo a v závěru, když jsem jej viděl, musel jsem konstatovat, že běží tak, jako kdyby zrovna vyběhl. Neuvěřitelné.
To na Tonyho nebyl v závěru (stejně jako před tím na Trenera) hezký pohled. Bylo znát, že si dává a že už ten cíl hodně chce. Však taky v cíli letěly čelenky a další věci, stejně jako Tony, k zemi. Ale zvládl to borec pod dvě hoďky.
To už se do závěrečných metrů řítila Barča, se slzami v očích, s radostí že to dokázala a i když unavená, tak šťastná. A oprávněně. Jen 3 vteřinky ji chyběly do překonání dvouhodinové hranice, ale trápit ji to nemusí, je prostě dobrá!
Stejně jako Janča. To je přímo přírodní úkaz. V cíli vypadá stejně dobře jako na startu?!? Jak to dělá? Po celou dobu s úsměvem a ladným stylem. Jako… kdyby tohle naše Pikermi dávali v televizi, klidně budu sedět dvě hodiny u telky a koukat na ni 🙂 .
Přesně podle předpokladů, ba ještě s tříminutovým náskokem dorazil i Zdena. Deset minut před startem byl ještě v posteli, deset minut po doběhu už tam byl zase 🙂 .

Přečetli jsme si výsledky, odměnili se ochuceným nealkoholickým Birelem (co na to případný sponzor? 🙂 ) a zkusili zvednout nohy směr domov. Takhle se mi to líbí, bez stresu, bez starostí, bez peněz, bez cen… pro radost. Díky všem moc za účast i za výkony, byli jste skvělí! Ale nohy bolí i teď…
A na závěr pro Dušana… příští rok už musíš, je to fajn 🙂

A na úplný závěr tradiční statistické okénko se zajímavým čtením 🙂

5 km 10 km 15 km 20 km 21,1 km průměr na 1km
1 Bart 21:26 43:07 (21:41) 1:04:46 (21:39) 1:27:46 (23:00) 1:33:38 (5:52) 4:26
2 Trener 21:25 43:09 (21:44) 1:05:58 (22:49) 1:29:45 (23:47) 1:35:29 (5:44) 4:32
3 Roudy 23:56 48:43 (24:47) 1:13:47 (25:04) 1:38:25 (24:38) 1:43:52 (5:27) 4:55
4 Ondra 24:15 49:51 (25:36) 1:15:39 (25:48) 1:41:42 (26:03) 1:47:51 (6:09) 5:07
5 Pítrs 25:31 51:50 (26:19) 1:17:04 (25:14) 1:43:19 (26:15) 1:48:44 (5:25) 5:09
6 Tony 28:40 54:16 (25:36) 1:21:44 (27:28) 1:51:22 (29:38) 1:58:34 (7:12) 5:37
7 Barča S 28:48 57:34 (28:46) 1:25:47 (28:13) 1:53:34 (27:47) 2:00:02 (6:28) 5:41
8 Janča 28:40 57:35 (28:55) 1:26:33 (28:58) 1:56:27 (29:54) 2:03:14 (6:47) 5:50
9 Zdena 29:11 59:35 (30:26) 1:31:40 (32:05) 2:04:39 (32:59) 2:11:51 (7:12) 6:15