Zdar, kopyta …

publikováno v: ČFbU | 0

Tvrdé ale výstižné. Takhle totiž mohl kdokoli dnes vstoupit do šatny našich mužů z B týmu a oslovit přítomné. Bída, Zmar, Beznaděj, Zoufalost a Tragédie…to jsou jména hráčů, zapsaných na naši soupisku. Tvrdé ale bohužel výstižné.

Jedno pozitivum ale na našem dnešním výkonu můžeme přece jen najít. Tím pozitivem je to, že si všichni (jak pevně doufám) přítomní uvědomují, že zahráli těžkou bídu. V „mém“ autě tomu alespoň tak bylo…
Je pravda že sestava se rodila velmi těžce, zranění, nemoce, ples…to vše ovlivnilo naši soupisku. Jestli všichni udělali vše pro to, aby mohli hrát, to si musí přebrat oni. Nemůžu říct, že ti, co dnes hráli, by nechtěli, ale dnes to prostě nešlo…vůbec.

 

FBC TJ Sokol Frenštát p.R. „B“ – Sokol Šenov   1 : 3   (0:1,1:1,0:1)

  • G+A: 22´ F.Stypka

S: J.Eliáš
J.Rosinský-M.Ondryáš, D.Kotrs-M.Karban-Z.Zejda
M.Vašenda-M.Hříva, L.Muras-E.Milata-F.Stypka

Šenov je dobrý soupeř. S nimi se vždy hraje florbal zcela v duchu fair play a mělo by to být herně zajímavé. Dnes hrál ovšem pěkně jen Šenov. My nepředvedli vůbec nic. Od zoufalých přihrávek či zpracování, přes zoufalé neobsazování hráčů či přes typicky české pojetí vracení se po ztrátě míčku. Prakticky nulová střelba, bez náznaku šancí. Jediný Stypa se jednou pěkně vytočil a vybombil pod víko. Pak ještě Koty trefil břevno a to bylo vše. jako bychom se včera potkali a řekli si, že dneska zkusíme ten florbal…přínos hráčů v poli z A týmu nulový. Ale jak říkám, snad si všichni hráči uvědomili, co předvedli. Namátkou cituji Ořecha: na co sáhnu, to pose*u …Těžko se o zápase píše, když vlastně z naší strany není o čem…tvrdé, ale výstižné…

 

FBC TJ Sokol Frenštát p.R. „B“ – Fencers Havířov   4 : 4   (0:1,3:1,1:2)

  • G+A: 20´ Z.Zejda (M.Karban), 21´ F.Stypka (M.Hříva), 24´ M.Karban,
    36´ D.Kotrs (M.Karban)

S: J.Eliáš
J.Rosinský-M.Ondryáš, D.Kotrs-M.Karban-Z.Zejda
M.Vašenda-L.Muras, E.Milata-M.Hříva-F.Stypka

Může být pozitivem, když napíšeme, že s posledním týmem tabulky jsme sehráli vyrovnanou partii? Od začátku byla „hra“ vyrovnaná. Jako první inkasujeme my, když si míček do branky došťoucháme sami…Ve druhé třetině přišel tříminutový záblesk naděje. Nejdříve Zbyňa parádně ze vzduchu trefil Milošův centr, poté agilní Stypa dělovkou po standartce otáčí stav. Jenže soupeř srovnává, jak jinak než našim vlastním gólem, načež se Miloš přesně po Milošovsku zablýskne, vymotá dva soupeře a parádní trefou znovu otáčí skóre. Místo abychom načatého soupeře dorazili, v poslední třetině několikrát velmi hloupě chybujeme a soupeř 2x trestá…už už se zdá, že si domů povezeme místo bodů leda kulové. 46 vteřin při buly na půlce si bereme odechový čas. Pokyny jsou jasné, Koty se postaví před branku, vyhrajeme buly a posíláme míček na branku. Oddechový čas končí a Koty se staví …na buly. WTF? tvrdé ale výstižné. Důrazně je trenérem vykázan z buly před branku, Miloš buly vyhrává, narazí si s „někým“ a posílá míček na Kotyho a ten špičkou čepele srovnává…No řeknu vám, máme o čem přemýšlet…

Samozřejmě, nečekám a ani nechci zázraky, ale tohle se asi nelíbilo nikomu z nás. Tak snad jen že jsme zůstali i v těchto kalných vodách týmem…Radegast dvanáctka, to je moja láska 🙂