Šumperk nad síly našich mužů

Navíc i oni ctili „memorandum“ a poprvé v sezóně nevstřelili ani branku.

Nejhůř tedy na dnešním Čeladenském tripu dopadla skupinka našich skvělých dorostenců. Od božího rána do večerních hodin neúnavně bušili do bubnů a větrali hlasivky a co zato dostali? Slovy největšího Českého klasika… prd… Nicméně nám všem dokázali, že tu máme opět skvělou partu mladých lidí a jestli mě ještě něco drží u florbalu, tak je to chuť je vidět, jak to v mužích rozbalí. Nevím tedy, jestli úplně mají na divizi, nicméně náramně by jim slušela. A jestli se toho dožiju, rád bych se na ně do nové haly ve Frenštátě šel podívat a 60 minut mlátil do bubnu a fandil…

FBC TJ Sokol Frenštát p.R. – Asper Šumperk   0 : 6   (0:1,0:4,0:1)

S: J.Kutěj
J.Skýpala – P.Koutný, F.Nádvorník – A.Hovorič
D.Svoboda – A.Polách – D.Pícha, M.Štěpán – P.Káňa – V.Šimík, M.Ondryáš – O.Polách – V.Syrovatka

Bohužel, jak je naším zvykem, o výsledku rozhodly opět dvě hodně nepovedené minuty ve druhé třetině. Samozřejmě ale také to, že jsme se nedokázali na zápas sejít v počtu a složení, v jakém bychom potřebovali. A po zranění Fildy to už byl z naší strany jen velký boj. A opět, podle svého zvyku, musím hráče, kteří se dnes na hřišti pohybovali, pochválit. Za tu bojovnost a nasazení, které opět předvedli. Samozřejmě, jestli tu bojovnost a nasazení předváděli všichni i v přípravném období, si uvědomují dobře oni sami. Kromě několika málo úvodních minut byl soupeř rychlejší i silnější, nicméně obranu trénujeme v každém zápase, tak už nějaké zkušenosti máme. Výborný a jistý výkon opět předvedl i Kutis v brance. Dnes nám to ale opět nešlo na útočné půlce. Pořád a stále nás sráží střelecká nemohoucnost. Až začneme dávat branky… Pořád si ale myslím, že to všechno mělo a má smysl. Samozřejmě, je to hodně těžké, když se jen prohrává. Každý sportovec potřebuje k vnitřní motivaci i ten dobrý pocit u úspěchu. Já ale věřím, že ti, kteří vytrvají, budou v budoucnu odměněni.
Dnes to tedy odmakali všichni ale chtěl bych pár jmen pro zajímavost zmínit. Především oba juniory, Davču a Alana, kteří nabídnutou šanci vzali za správný konec a není daleko doba, kdy naše hra bude stát na nich. Marka, který je živoucím důkazem toho, že k tomu, aby to šlo, potřebuješ jen dvě věci. Zdraví a chtění. To potom ani 382 km není problém. A kapitána, který jede na 100% nejen na hřišti.
Tak tedy příští týden snad dostaneme další pokus…

A pro všechny, kteří se dnes v jakékoli roli na Čeladné mihli. Je třeba si uvědomit, že bez Tonyho a jemu podobných by nebylo nic!!!!!

Za nejkrásnější akci dnešního sportování na Čeladné bych vyhlásil večerní pěší návrat domů. Jen krásně potemnělé Beskydské scenérie, milosrdné ticho a hvězdy nad hlavou…