Muži byli blízko zasloužené odměně…

Odměně v podobě zisku nějakého toho bodu. Bohužel ani dnes to nevyšlo.

Odměně za bojovnost, za nasazení, za chuť se stále učit, za to, že nic nebalíme. Bohužel jsme tu odměnu odmítli. Chyba v přesilovce nás stála šanci na body. Nicméně právě v té chvíli se ukázala síla týmu, neboť nikdo nic nikomu nevyčítal a bojovali jsme dál.

FBC TJ Sokol Frenštát p.R.  –  Zlín Lions    4 : 7   (1:2, 2:3, 1:2)

• G+A: 19´ M.Štěpán (J.Zeman), 27´ P.Káňa (J.Skýpala), 31´ D.Svoboda, 49´ P.Káňa (D.Svoboda)

S: J.Kutěj
J.Skýpala – A.Polách, M.Štěpán – P.Káňa – J.Zeman
F.Nádvorník – A.Hovorič, D.Svoboda – O.Polách – D.Pícha
M.Ondryáš, B.Rašovský, R.Lacina

Po pauze se v našem dresu opět objevili Mara s Pítrsem. Nicméně zranění a všechny ty karantény, nařízení, příkazy a zákazy a nákazy nás připravily o několik dalších hráčů. Opět jsme tedy hráli na dvě a je třeba uznat, že už si začínáme zvykat. Není to úplně jednoduché to prostřídávání hráčů navíc a vyžaduje to jednu osobu na plný úvazek. Co bych chtěl dnes vyzdvihnout je fakt, že i když dnes bylo utkání hodně tvrdé a i když rozhodčí nastavili hodně tolerantní metr, tak se hrál především florbal. Nikdo neřval, nikdo ze střídaček nechtěl po rozhodčích aby pískali to, co vidí střídačka, nikdo si nestěžoval, nebrečel a jelo se. A rozhodčí to zvládli na výbornou. Hodně tolerantní metr ale jasný a čitelný pro všechny. Nedovedu si představit v této roli… no nic.
Zápas začal tradičně, velkým náporem soupeře, nicméně zdá se, že nacházíme tu správnou kombinaci taktiky a bojovnosti. Rovněž Kutis v brance vyrostl a svými výkony nás drží. Přesto jsme 2x podlehli tlaku soupeře. Ale v závěru třetiny po menších zmatcích na naší straně si Kulich prodloužil střídání a bylo to jenom dobře! Skvěle přiťukl na nabíhajícího Maru a ten poděkoval fyzioterapeutce Lence a svému kotníku krásnou brankou. Bohužel nám však nevyšel úvod druhé třetiny. Po naší neuznané brance jsme z protiútoku inkasovali a ještě jednou přišlo ke slovu klasické nedáš – dostaneš. Kluci ale ukázali sílu a zbytek třetiny patřil jim. Vyhrávali osobní souboje a nebezpečnými protiútoky dávali naději. A ta nakonec přišla. Nejprve fantastickým sólem přes celé hřiště ukázal Pítrs svou genialitu a nepostradatelnost pro náš tým aby posléze Davča (!) vyhrál osobní souboj v rohu a krásným vyběhnutím přidal další branku. V polovině poslední třetiny pak přišel další skvělý moment. Střídající Ondra pustil do hřiště rozběhnuvšího se Pítrse a ten krásným blafákem oklamal soupeřova golmana.
Bohužel. Závěr se nepovedl. Dostali jsme výhodu přesilové hry ale chyba posledního hráče nás stála naději. Chybu udělal ten, který má na svědomí náš největší progres, ale chybovat je lidské, tým se za něj postavil a byť to tedy na body nevyšlo, byl to zápas, který stál za to!