Horní Bečva se oblékla do černooranžové
Tedy alespoň některé její části 🙂 . První červencový týden si tam totiž opět dali dostaveníčko Frenštátští florbalisté.
Některé věci se nemění, některé dostávají nový rozměr. A tak lze konstatovat, že letos šlo opravdu o florbalové soustředění, kdy podstatnou část tréninkových jednotek jsme strávili v tělocvičně a na venkovním hřišti ZŠ TGM. No, za mně platí, že Frenštátské školy by se od té Hornobečvanské mohly učit tomu, jak má vypadat zázemí pro tělesnou výchovu. Fyzická příprava se letos upozadila, nafrak dostal zejména tradiční a jistě populární 🙂 „Everest“, což ovšem neznamená, že je to špatně. Co přetrvalo, byl tradiční přesun do místa pobytu po vlastní ose. Třicetikilometrový pochod přežili všichni účastníci (pochodu se účastnili i bývalí táborníci) ve zdraví a navíc pod zamračenou oblohou i bez jediné kapky deště. Co zdobí tento tábornický týden nejvíc, je skvělý servis vedoucích a zejména pak našich kuchařek. Jejich obětavost a nasazení by si jistě zasloužila několik zlatých medailí a možná i nějakou tu sochu vytesanou do kamene. Letos se jim strávníci odměnili velkou chutí k jídlu s minimem zbytků. Vskutku bych jen těžce hledal nějakého frfňu. Možná kdybych se podíval do zrcadla a vyříkal si to s květákem… na druhou stranu nikdo nesnědl víc polévky než já 🙂 . Prostě 260 rohlíků, 17 chlebů, 11 kg těstovin, 10 kg rýže, 7,5 kg kečupu, 55 kg masa, 36 litrů mléka či 131 kg ovoce nepřišlo vniveč.
Jak již bylo napsáno, podstatnou část tréninků jsme strávili v hale. Tréninkový dril jsme si vždy zpestřili nějakým tím „mačem“. Pro mladší bylo vyvrcholením utkání s rodiči, kteří vedení hospodářem klubu neváhali dorazit a pokusili se svým ratolestem vysvětlit, kdo je tady pánem. Nicméně, když nevyužili ani situaci, kdy se nááááhodou všem borcům na hřišti rozvázaly tkaničky a oni byli nuceni zakleknout a šněrovat mašličky, odešli krutě poraženi 🙂 . Ale spokojeni byli úplně všichni. Starší část zase doplnili muži, kteří přijeli za svými spoluhráči a tak Horní Bečva byla svědkem kvalitního zápasu. Samozřejmě nechyběly ani večerní rozbory zápasů u videa…
Everest je minulostí ale hodinovka zůstává! Letos se nám navíc povedlo v minimálním prostoru kolem chaty natočit krásných 500 metrů a tak dva rozběhy slibovaly krásné zážitky. A ty se dostavily. Takhle. Ono to není jenom o uběhnutých metrech. Je to i o přístupu, o hlavě, o vítězství nad samým sebou. A to se povedlo. V mladších řádil ďábel Eda, který se zuby nehty bránil roli favorita, ale já měl jasno. Se vyznám, ne 🙂 . Ale mnoho dalších překonalo své vlastní hranice, své vlastní limity. Který klub může říct, že na hodinovku v terénu nastoupí ekipa kuchařek? Dokonce i ty tři malé cácorky Kája, Lucka a Leontýnka natočily několik kilometrů. Ve starších se psaly srdceryvné příběhy. Fantastický souboj Krtka s Hokejkou. To jsou naši Pogačar a Vingegaard. Štěpán ukázal srdce bojovníka. Po zdravotních problémech byl stažen z tratě a on přes ukončený závod znovu vyrazil na trať. Ten kluk nikdy nemůže prohrát, protože dokáže porazit sám sebe. Na trati trenéři, dokonce i velitel zásobovacího oddílu, pan Kuky, poté co dovezl buřty, mámu a Maggie i s instagremem, absolvoval čestné kolečko. Na závěr je třeba ovšem vyzvednout počin našeho vojáka. Mártyho. Poté, co nám věnoval celé odpoledne a přiblížil pozici zdravoťáka v armádě a názorně vysvětlil, jak se chovat v některých krizových situacích aby o dva dny později svým činem dokázal, že to nebyla jen planá slova. Mičiho se zvrtnutým kotníkem si naložil na záda a proti směru závodu jej dopravil na „ošetřovnu“ čili do skrytu v krytu a poté pokračoval v závodě.
Co bych chtěl také vyzvednout jsou návraty „velkých“ kluků. Je vidět, že v nich zážitky z minulých soustředění zanechaly nesmazatelné zážitky a oni se rádi vracejí tam, kde sice trpěli, ale kde jim bylo zároveň dobře. Márty, Ufy, Ondra, Davča, Zdena…
Další poděkování jako na Oskarech míří za Toníčkem, který při zdravotních problémech člena rodiny jednoho z účastníků neváhal obětovat čas, benzín i motorový olej…
No a samozřejmě to největší poděkování míří za Dušanem, Tonym, Bárou, Silvií, Evou a všemi účastníky této akce…